reklama

Život dokáže přinášet radosti, ale umí být i krutý.

Už dlouho jsem tu nepsala. Nebyl čas a hlavně chuť. Naposledy jsem tu psala, jak jsme slavili narozeniny a o tom co jsem prožila s naší malou psí slečnou Nellynkou a tak celkově jak se mám a co pro mě naše malé psí slečny znamenají. Život mi ale nečekaně přinesl těžkou zkoušku :-(

Písmo: A- | A+
Diskusia  (0)
Obrázok blogu

Poslední článek jsem psala na konci krásného měsíce května. V tu dobu jsem byla celkem i šťastná. Těšila jsem se z naší zvěří a radovala jsem se, že mi je relativně dobře. Ještě jsem Vám sem psala, co jsme za hrůzu zažila z naší Nellynkou. Ovšem to jsem netušila, že ta největší hrůza mě ještě čeká. Naše Nellynka, radost mého života nás v noci z 24.června na 25. června navždy opustila. Vylézala z pelíšku a velmi nešťastně se zakutálela a zlomila si vaz. V tu chvíli jsem vůbec netušila, co se děje. Volali jsme na noční pohotovostní veterinu, dávala jsem jí umělé dýchání, masáž srdce a strašně jsem brečela. Asi jsem věděla, co se děje, ale nechtěla jsem si to připustit. Když jsme přijeli taxíkem na veterinu, tak jí veterinář píchnul ještě na zkoušku adrenalin ( myslím že věděl, že už jí není pomoci,ale když viděl, jak jsem na tom psychicky, chtěl mě nějak uklidnit ), jenže samozřejmě zlomený vaz vyléčit nelze. Psychika u mě byla na bodu mrazu a já to neunesla....Stále jsem jen plakala a plakala...Nemohla jsem spát ve svém pokoji déle jak měsíc. Všude jsem jí viděla. Moc mi chybí a nikdy chybět nepřestane. Vždy jsem se smála důchodcům, jak se starají o své psí mazlíčky stejně jako by to bylo dítě. Dnes už se jim nedivím. I moje Nellynka s Terrynkou jsou pro mě jako děti. Takže si příjdu jako bych přišla o svojí holčičku. Pár týdnů před Nellynkou zemřela kamarádce jorkšírka Anička a kamarádka našla někde na netu krásné vyprávění o Duhovém mostu. Podělím se s Vámi o to - Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete. Moc se mi to vyprávění líbí a myslím, že teď tam někde běhá naše Nellynka společně s Aničkou :-( 

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Nellynko, nikdy na Tebe nezapomeneme.Byla jsi slunce našeho života!!!

Dva dny po smrti Nellynky nám zemřela ještě korela Kryštofka. Nellynka jí měla ráda a já věřím, že si jí vzala sebou, aby jí nebylo tam "kdesi" smutno :-(

Nejsme tady proto, abychom zůstávali zranění.
Jsme předurčeni k tomu, abychom dokázali projít skrze naše tragédie a těžkosti a pomáhali jeden druhému procházet skrze mnohé bolestivé epizody našeho života. Tím, že zůstáváme uvězněni v moci našich zranění, bráníme si v naší vlastní proměně. Přehlížíme ty největší dary, které přicházejí jako dědictví v podobě našich ran - sílu je překonat a lekce, které jsme skrze ně měli obdržet. Díky zraněním dokážeme otevřít srdce jiných lidí. Jsou zde proto, aby nás učila stát se soucitnými a moudrými.
- Caroline Myss Celé mě to hrozně moc vzalo. Připadalo mi, že ve mě spolu s Nellynkou umřela všechna radost a chuť do života. Utápěla jsem se ve svém smutku a tak se sešla rodinná rada a rozhodli jsme se, že si pořídíme novou psí holčičku. Ne jako náhradu - Nellynka se totiž nahradit nedá!!! Ale jako náplast na naší bolavou duši. Chtěli jsme zase stejnou rasu, ale bohužel jsme doma 3 invalidní důchodci a naše finanční možnosti jsou omezené, takže kvůli tomu jsme si koupili nakonec jinou. Nejprve jsme se dohadovali o jménu, ale nakonec jsme se rozhodli a pojmenovali jí Bettynka. Voláme na ní Betty, Bětuško, Bettynko nebo Běttulíno. Mimochodem vzkaz pro jednu fajn sestřičku z nemocnice: Inspirovali jsme se Tvým jménem :-* 

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Samosebou, že nám dlouho trvalo,než jsme si zvykli. Každou chvíli jsme na ní volali Nellynko a abych pravdu řekla, zdá se mi že má spoustu vlastností po ní. Teď jí budou 4 měsíce a váží neco kolem 75dkg. Nikdy mi Nellynku nevynahradí, ale pomáhá mi se s tou ztrátou vyrovnat. Dokonce jsme se domluvili, že si časem našetříme a koupíme si stejně tu stejnou jako byla Nellynka. Bohužel to bude trvat, protože je to opravdu drahé. Bettynka je malé štěně, takže je jí všude plno. Připomíná mimalé hyperaktivní děcko, které si lehne až když už je moc unavené ;-) Je to prostě zlatíčko.... Jinak jsou letní prázdniny, takže samozřejmě přijeli na prázdniny děti od mojich sourozenců. Nejprve tu byla hned od začátku prázdnin neteř Terezka, které je 13let. Byla tady 14 dní.Ovšem na svůj věk je vyspělá, takže to bylo jako by přijela mladší sestra. Nemusela jsem se nijak extra starat. Tím že jsem nemohla kvůli smrti Nellynky spát ve svém pokoji, tak měla k dispozici celý můj pokoj pro sebe. Snad si to tu i užila. Počasí nám celé léto přálo, takže se děti nemuseli nudit doma. Terezka je celkem soběstačná mládá slečna, takže jsem kolikrát nevěděla, že jí tu máme.  Tady se Terezka nechala vyfotit. Jak říkám, je to na svůj věk vyspělá mladá slečna, takže jsem byla ráda, že se mi povedlo jí přemluvit na focení. Dokonce se nechala vyfotit s mojí mamkou - svojí babičkou. Fotku přikládám níže ;-)

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Moje maminka se svojí vnučkou Terezkou :-* Po čtrnácti dnech - v pátek - si pro Terezku přijeli a přivezli nám jejího brášku Davídka. Davídek měl na výběr, jestli tu chce být sám a nebo se svými bratranci a sestřenicí. Vybral si děti. Takže hned následující den nám druhý brácha přivezl svoje děti - Dominička, Kristýnku a Jakoubka. Dominik je z našich dětí nejstarší. Bude mu na podzim už 15let. Kristýnka je o devět měsíců mladší než Terezka, takže jí bude na podzim také 13let. No a Jakoubek s Davídkem jsou od sebe devět dní, teď jim bylo 9let. Jeden se narodil 4. a druhý 13. srpna. Jakoubek se vlastně narodil přímo 13. v pátek co si pamatuji, tudíž by pro něj neměl být pátek 13náctého špatným dnem ;-) Děti tady byli až do konce července. Bylo to náročné, to přiznávám. Ale zároveň tu bylo tak krásně živo, veselo. Bylo to prostě moc fajn. A zároveň děti mě společně s Bettynkou dostali z depresí po smrti Nellynky. 

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Já společně s Kristýnku ;-) Měli jsme to doma rozdělené. Moje mamka měla na starost vaření, pečení, no prostě stravování. A já jsem zajišťovala dětem zábavu. Děti měli, tak jako Terezka, k dispozici celý můj pokoj. Vypadalo to tam jako v noclehárně :-) Ale sršela z nich radost a vypadali moc spokojeně. Vůbec jsem neřešila, v kolik chodí spát. Řídila jsem se totiž heslem, že babičky a tetičky jsou od toho, aby rozmazlovali a rodiče vychovávali. No a protože jsou ty prázdniny, tak proč by chodili spát po večerníčku ne? Takže se u nás chodilo běžně spát až po druhé hodině v noci. Postupně děti odpadávali. Někdy dokonce vydrželi nejdýl ty nejmladší. No a tím že chodili spát tak pozdě, tak se taky podle toho vstávalo. Dny, kdy děti snídali, bych napočítala na jedné ruce. Obvykle totiž vstávali až na oběd. Takže já byla samozřejmě spokojená také, protože už pár let v noci straším a dopoledne spím. Tak to vlastně bylo strašně prima, že se děti přizpůsobili tetičce. Alespoň měla mamka klid na dopolední vaření oběda ;-)

Já společně s Kristýnkou a Jakoubkem ;-)

Já a můj synoveček Dominik ;-)

A taky já společně s Davídkem ;-)

Moc jsem si ty chvíle s dětmi užívala. Bylo to fajn. A také jsem se dost nasmála, protože Dominik má strašně fajn pubertu. Je to náš srandista. Však také jestli to výjde, tak v pondělí ještě na týden přijede jen on sám. Jinak měli děti na výběr, jestli chtějí do bazénu na zahradě a nebo do fontány před nádraží. Kromě Dominika byli všichni pro fontánu, protože se tam vyřádili tím, jak běhali mezi stříkající fontánou. Dominik si vždy hrál hry na mobilu. Navíc si tu prošel nějakou letní virózou, takže se stejně koupat nemohl. Chodí tam spoustu dětí, není to zakázané a tak se tam vyřádili i společně s dalšími dětmi ;-)

Náš Davídek hraje hokej, je docela nadaný jak na sport, tak i pohybově, takže moc rád tancuje. A tak jsme cestou domů natočilio jeho "tancování". Takže tady vkládám jeho dva pokusy o pobavení nás všech :D

Davídkovo "tancování" na ulici ;-) Není to dokonalé, protože to netancoval, ale chtěl nás všechny rozesmát, takže u toho dělal "kravinky" (blbosti). Ale účel to splnilo - všichni jsme se příjemně pobavili a zasmáli :D

Bylo to moc fajn mít tady takto živo. Vždy jsem chtěla mít hodně dětí, ale zdraví mi to nedovoluje a tak mám naše psí slečny a spoustu dětí od vlastních i nevlastních sourozenců a také spoustu dětí od kamarádek. No a jinak se toho víc neudálo. Snad jen že jsme ještě dva dny před neštěstím s Nellynkou oslavili můj a mamky svátek...

A co se týče zdraví, tak nemoc střev je střídavě v klidu a střídavě zlobí, tak jako obvykle.... Jen problémy s klouby a páteří zlobí stále víc a víc. Někdy mě krční páteř bolí tak moc, že mi ty bolesti vystřelují do hlavy a vidím u toho dvojitě. Byla jsem na kontrole u revmatologa a dopadla jsem tak, že bych měla co nejvíc nosit ten velký a pevný krční límec a dávat pozor na trhavé pohyby. Ovšem v těch letních vedrech to moc nejde, je to totiž jako by jste si vzali v létě teplou šálu. Ve čtvrtek jsem byla na magnetické resonanci, ale výsledky zatím nevím, musí to konzultovat s odborníky. Doktor má strach, aby mi to nějak nezkřípalo míchu a já při špatném pohybu neochrnula nebo či ještě hůř - abych si nezlomila vaz. No prostě paráda no :-P Ale hlavu si z toho "nelámu". Snažím si užívat léto a štěněčího období naší Bettynky, kdy se škádlí společně s Terrynkou. dokonce mám pocit, že Terrynka díky Bětušce omládla. Zase si hraje tak, jako si hrávala když byla malá.

Nikdy nezapomenu na to, jak mi Nellynka obohatila můj život. Zůstane v mém srdci navždy. Ale život mi přichystal už spoustu ran a vždy jsem se musela ke všemu postavit čelem a jít dál. Takže i teď, i přesto že mi Nellynka neustále chybí a vzpomínky na ní mi vhánějí do očí slzy, musím jít dál a žít..... Protože jak už jsem psala - Život je boj a kdo chce žít, musí bojovat. Já život miluji, tak bojuji!!!

Děkuji všem kteří při mě stojíte v dobrém i zlém. A přeji Vám všem krásný zbytek léta. Na závěr přikládám ještě pár fotek dětí ;-)

Kristýnka s babičkou :-*

Dominik s babičkou :-*

Davídek s babičkou :-*

A tady ještě fotky, když jsme šli kolem fontány a děti se vrhli do ní i ve věcech ;)

Davídek ;-)

Dominiček ;-)

Jakoubek ;-)

A na závěr Kristýnka ;-)

Zdenka Minaříková

Zdenka Minaříková

Bloger 
  • Počet článkov:  41
  •  | 
  • Páči sa:  1x

Život je boj Zoznam autorových rubrík:  SúkromnéNezaradené

Prémioví blogeri

Monika Nagyova

Monika Nagyova

295 článkov
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Adam Valček

Adam Valček

14 článkov
Lucia Šicková

Lucia Šicková

4 články
Post Bellum SK

Post Bellum SK

74 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu